„Russland wird einen hohen Preis zahlen, wenn es seine Gewalt gegen die Unabhängigkeit der Ukraine wieder einsetzt“, warnte der Vorsitzende des Nordatlantischen Bündnisses Jens Stoltenberg Anfang dieser Woche, es sei nicht ganz klar, was Moskau mit der Truppenaufstellung an den ukrainischen Grenzen meinte.

„Můžeme doufat v to nejlepší, ale musíme být připraveni na to nejhorší,“ dodal šéf NATO, který už dříve upozornil, že Moskva shromáždila u hranice s Ukrajinou těžké zbraně, dělostřelectvo, bezpilotní letouny a desítky tisíc vojáků připravených do akce.

Podle amerických diplomatických zdrojů jde o více než 90 tisíc příslušníků ruské armády rozestavěných do pozic, které jim potenciálně umožňují zahájit rychlý útok na Ukrajinu hned z několika směrů – nejen z ruského území, ale také z anektovaného Krymu a Běloruska vedeného Alexandrem Lukašenkem.

V obavách z opakování ruské agrese z roku 2014 Ukrajina v minulých dnech požádala alianci o větší bezpečnostní záruky, nervozita však stoupá také v zemích východního křídla NATO – jmenovitě v Polsku, Litvě nebo Lotyšsku, které ve snaze Rusko odstrašit volají po zvýšení alianční přítomnosti v regionu.

Podobná prohlášení ale budí nejistotu také na ruské straně, odkud zaznívají podobně ostrá slova jako na Západě. Šéf Kremlu Vladimir Putin tento týden vyzval NATO, aby nepřekročilo „červenou čáru“ v podobě rozmístění některých útočných raket na Ukrajině.

Silná slova padají rovněž z úst ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova, který varoval, že americké rakety v Evropě „přinesou zpět noční můru v podobě vojenské konfrontace“.

V době eskalujícího napětí se šéf ruské diplomacie ve čtvrtek setkal se svým americkým protějškem Antonym Blinkenem, jednání uskutečněné na okraj výročního zasedání ministrů zahraničí zemí Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě ale zklidnění nepřineslo.

Blinken zopakoval, že Spojené státy mají „hluboké obavy z ruských plánů obnovené agrese na Ukrajině“, a varoval Moskvu, že pokračující konfrontace bude mít „vážné následky“. Po skončení schůzky pak upozornil, že Ukrajina neusiluje o žádnou eskalaci, která by ospravedlňovala jakoukoliv vojenskou intervenci Moskvy.

„Obě strany opakovaly v zásadě stejná varování o nepřekročení ‚červených linií‘. Bylo to jako dialog hluchého s němým, kdy obě strany opakují stejné pozice a vzájemně se pak obviňují z toho, že situaci eskalují,“ komentuje průběh jednání Blinkena a Lavrova ve Stockholmu odborník na ruskou politiku z Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) Pavel Havlíček.

„Ruská strana v minulých týdnech opakovaně zmiňovala, že NATO eskaluje situaci v Černém moři a přesouvá tam námořní jednotky. Zároveň se více hovoří o pomoci Západu Ukrajině v oblasti vojenské připravenosti, aby byla schopná na krize reagovat. Na to Rusové upozorňují a zároveň obviňují Ukrajince, že eskalují situaci na východě proti takzvaným ‚separatistům‘. To všechno se v této rétorice objevuje a myslím, že ani schůzka Blinkena s Lavrovem nic nového nepřinesla,“ dodává pro iROZHLAS.cz.

Westkrise – Russland

Europa hat in diesem Jahr zum ersten Mal keine ähnliche Eskalation erlebt. Die Ansammlung russischer Truppen an der Grenze zur Ukraine hat zuletzt vor sieben Monaten Aufmerksamkeit und Besorgnis erregt, als Moskau militärische Ausrüstung, Flugzeuge und andere Ausrüstung an die ukrainische Grenze verlegte. Kurz darauf gab die russische Führung bekannt, dass dies eine bloße Übung sei, und die Truppen begannen, sich von der ukrainischen Grenze zurückzuziehen.

Nach Ansicht des Experten Neil Melvin vom britischen Verteidigungs-Thinktank RUSI könnte die aktuelle Truppenzusammenstellung als „viel ernster“ bezeichnet werden als die Welt, die die Eskalation im April erlebte. Dies zeige sich nicht nur in Berichten über die Ansammlung russischer Truppen und Ausrüstung an der Grenze, sondern auch in der wachsenden Rhetorik, schrieben die Briten. Bewachen.

Schwerwiegender als komplex beschrieb der Experte der Gesellschaft für Internationale Angelegenheiten die aktuelle Lage jedoch nicht.

„Jsme svědky celé série krizí na různých úrovních. Rozjíždí se situace v Bělorusku, což pro Ukrajinu znamená velké problémy, fronta s Ruskem se totiž může protáhnout o několik stovek kilometrů na Západ. Vidíme, že Rusko má zájem na tom vybudovat v Bělorusku plnohodnotnou vojenskou základnu, a nedávno zde proběhlo vojenské cvičení Západ 2021. Běloruská fronta se tak v porovnání s dubnem stává takovým novým prvkem,“ upozorňuje Havlíček.  

Vedle ukrajinské eskalace však napětí mezi Ruskem a Západem roste také v řadě dalších oblastí. Je to například vyhrocení situace na energetických trzích, a především krize na bělorusko-polských hranicích, kam se v létě začaly přesouvat tisíce žadatelů o azyl mimo jiné ze zemí Blízkého východu. Státy evropské sedmadvacítky přitom mají jasno v tom, že Lukašenkův režim využívá žadatele o azyl jako „hybridní zbraň“ v odvetě za západní sankce.

„Je to nový kontext, který situaci dramaticky zhoršuje a vytváří určité předpolí pro to, aby Rusko situaci dál eskalovalo. Otázkou pak samozřejmě je, jestli má být tím konečným cílem vojenská invaze na Ukrajině. To si zatím představit nedokážu, mnohem představitelnější ale je rozdmýchání dalších regionálních konfliktů a eskalací podél ukrajinsko-běloruské hranice,“ míní analytik, podle kterého tím Kreml sleduje i další cíle.

Zmiňuje například nedávné uznání anexe Krymu ze strany běloruského vůdce Alexandra Lukašenka, který se tomuto kroku dlouhé roky bránil. Vladimiru Putinovi, který od loňských protestů v Bělorusku pomáhá Lukašenkovi držet se u moci, je ale běloruský vůdce v mnohém zavázán. Současné uznání ruské anexe tak podle Havlíčka lze označit za „malé vítězství“ Ruska.

Summit Biden – Putin

Čtvrteční schůzka mezi Blinkenem a Lavrovem sice uklidnění na frontě Rusko-Západ nepřinesla, podle Havlíčka ale vytyčila mantinely pro dialog na nejvyšší úrovni, tedy k plánovanému jednání mezi americkým prezidentem Joem Bidenem a Vladimirem Putinem.

Uskutečnění rozhovoru mezi šéfy Bílého domu a ruského Kremlu ve čtvrtek potvrdil také Blinken, podle kterého by prezidenti měli jednat o eskalaci kolem Ukrajiny „v blízké budoucnosti“. V pátek pak Putinův mluvčí Dmitrij Peskov upřesnil, že jednání proběhne ve formě videokonference, datum ale nezmínil.

Podobného cíle přitom Kreml dosáhl také po dubnovém přeskupení ruských vojenských sil k Ukrajině, po kterém se v červnu uskutečnilo osobní setkání Putina s Bidenem v Ženevě.

„Rusové mají o podobná setkání velký zájem, protože se tak vracejí na ‚velmocenský‘ trůn. Chtějí tím zvýšit svou legitimitu v očích domácího publika a ukázat, že jsou supervelmoc, s níž jedná jeden z nejmocnějších mužů na planetě, tedy Joe Biden,“ přibližuje Havlíček, proč je jednání s americkým prezidentem pro Putina důležité.

Stejně tak to ruskému režimu zvyšuje kredit také v oblasti mezinárodní politiky, podobná bilaterální jednání s Putinem ale mají i dopad v podobě zesíleného napětí mezi jednotlivými státy Evropské unie.

„Poté, co se v červnu uskutečnilo setkání Bidena s Putinem, v Evropě okamžitě začaly zaznívat otázky, proč neděláme to samé, proč s Ruskem nediskutujeme. To je pozice zastávaná hlavně Německem a Francií. Země jako Polsko nebo Pobaltí se ale postavily proti této myšlence s argumentem, že pro to není vhodná atmosféra a vůle na straně Ruska. Tato situace stále přetrvává a stejně tak i určitá nedůvěra mezi členskými státy, kterou podobné bilaterální mítinky posilují,“ říká analytik AMO, podle kterého je udržování napětí uvnitř unie pro Rusko velmi výhodné.

Nejde přitom jen o schůzky či videokonference mezi Bidenem s Putinem. Odborník na ruskou politiku připomíná také nedávné rozhovory mezi německou kancléřkou Angelou Merkelovou a běloruským diktátorem Lukašenkem, které měly uklidnit situaci na bělorusko-polské hranici, v určité části Evropy ale tato snaha nerezonovala zrovna v dobrém slova smyslu.

Polsko, kterému měl telefonát v době vrcholící migrační krize na hranicích pomoct, se stalo nejhlasitějším kritikem takového postupu, podpořilo ho ale například také Estonsko. Představitelé těchto zemí varovali, že podobné rozhovory jen legitimizují diktátora, kterého Evropská unie jako prezidenta neuznala, a Lukašenko toho na domácí půdě dokázal využít.

Podle Havlíčka si proto Západ musí dát pozor, aby se něco podobného neopakovalo také ve vztahu k Rusku.

„Je hrozně důležité určit si jistou bariéru. Z našeho pohledu to samozřejmě může být výhodné, pokud po takovémto setkání dojde ke snížení napětí ve východní Evropě. I řada lidí na Ukrajině by to kvitovala, protože ani oni nemají zájem konflikt dál rozehrávat. Musíme si ale vždy uvědomit, jaká je cena takového vyjednávání a co za něj získáme. Musíme si správně spočítat, kdy se nám to vyplatí, a kdy už je s námi manipulováno do té míry, kdy to pro nás výhodné není,“ varuje analytik.

Eliška Kubátová

Sdílet na Facebooku

Sdílet na Twitteru

Sdílet na LinkedIn

Tisknout

Kopírovat url adresu

Zkrácená adresa





Kopírovat do schránky

Zavřít