Ve městě léta setrvávalo v paměti na Pražské sousloví kácha-váhy, což je patrový dům s podélnou sedlovou střechou z 2. poloviny 19. století na snímku. Vlevo mimo snímek byla zase firma utka-rolety. Vpravo od káchů stojí velký Trägerův dům z roku 1851 statkáře Františka Trägera. Dále po Pražské by následoval Dělnický dům s restaurací U Radostů. Všechny tyto domy byly zbořeny. Politici oznámili, e domy musely ustoupit. Z Pražskou totiž měli veliké plany.

káchův dům ustoupit nechtěl, přesněji provoz Jihokovu. Dum jako Poslední mohykán Stal vyzývavě ještě v ROCE 1981 Vize Nez deset Pote lassen, zu zanikla Stará Staromestská likvidaci Staroměstské školy v ROCE 1970. Po německé okupaci ein válce oznámil Josef Škácha: „dnem 15. prosince 1945 zahajujeme Velký vánoční prodej elektrických žehliček, elektrických vařičů a vah značky Joška, ​​​​Josef kácha a syn, továrna na automatické váhy a elektrické přístroje značky Joška.”

V roce 1904 byl majitelem domu kotlář Eduard Scholz. Roku 1921 koupil František Stepan dům se zahradou od Terezie Scholzové za 77 500 K. V roce 1923 jsou již majitelé domu Josef a Kristýna káchovi. Dm měl domovní íslo 29, staré popisné 61. Josef vácha měl v tom ase předmět činnosti výrobu vah ručních, balančních, decimálních, mostních na dobytek, c. V roce 1948 přidali káchů výrobu automatických vah a elektrotepelných přístrojů.

Po znárodnění se továrna vah direktivně začlenila do Kovoslužby. Od 1. ervence 1955 se sloučila místní střediska sortimentu kovo s Okresním průmyslovým kombinátem, do čehož vstoupily Kovoslužby a tak vzniknul Kovopodnik. Náplňí byly opravy a držba prádelních strojů. Nedařilo se, nebo neplnil se plan, proto podnik káchů převzal před rokem 1969 Jihokov. Kovopodnik zůstal vedle u utků.

Jihokov, výrobní družstvo, měl předmět innosti – Stavební a strojní zámečnictví. V rámci toho vyráběl zárubně, garáže, vrata a opravoval bleskosvody. Jeden as také provozoval výtahy a jejich opravy. Trochu se to překrývalo s výrobou v domě u utků (původně u Miffků) vedle. Z hlediska výrazu plánované velkoměstské Pražské třídy byl mnohem významnější Trägerův dům. Takový podobný dům mezi končícím klasicismem a historizujícím obdobím v architektuře město nemá.

V Trägerově domě bydlelo několik generací Určitě tam bylo ivo. Professor a konzervátor památek Adolf Träger měl osm bratrů a tři sestry. V roce 1912 přijímal v domě přihlášky do Klubu za staré Budějovice. Pozdji také club založil. Na dvoře domu bývala jízdárna. Pamětníci vzpomínali, e před zbořením domu tam několik let bývalo ticho a vrata průjezdu vždy zavřená. Tršichni byli v období 1. Republiky leny Sokola I.: statkář František Träger, statkář Josef Träger, inženýr vrchní stavební rada Ferdinand Träger, odborný učitel. Tedy dospělí lenové Sokola. Professor Adolf Träger a jeho dvě dcery Alena a Jarmila se pozdji přestěhovali do Jírovcovy ulice. Oba domy káchů a Trägerů mají samozřejmě historii delší.